V neděli 21. října byla uspořádána poslední „pracovní“ akce KBO, tradiční soutěž lovců s ohaři „Pohár Sv. Huberta“ v okrajových částech bažantnice Lesního závodu Konopiště.
Organizaci si, jako vždy, vzali na starost zaměstnanci LZ a jejich profesionální zkušenosti s organizací loveckých akcí se projevily na výtečném, naprosto bezchybném průběhu soutěže.
Počet startujících je omezen na 12 a letos poprvé byl počet naplněn. I když je to přesně podle znění mezinárodních pravidel pro tuto soutěž (1 skupina = 12 soutěžících), zdálo se nám, že pro naše podmínky je 12 startujících v pozdním podzimním termínu příliš vysoký počet, neboť poslední dvojice ukončila práci v terénu v 18.20, a to se již stmívalo a bažanti už táhli na hřad. Je pravděpodobné, že v příštím roce, pokud se povede soutěž opět zorganizovat, budou soutěžící rozděleni do dvou skupin, aby jednak prošli více terénů a hlavně, aby soutěž byla zakončena ještě za světla.
Zazvěření honitby odpovídalo tomu, že se jedná o bažantnici – nebyl ani jeden pár, který by na zvěř nepřišel. Ale jinak tomu bylo s možností střelby. Pravidla Sv. Huberta jsou opravdu přísná a možnost vystřelit má lovec hodně omezenou, pokud je dodrží. Proto i letos byly uloveny pouze dva kusy. Je to již téměř tradice, ze které vybočil jen první ročník, kdy byl ke dvěma uloveným kusům dohledán ještě kus poraněný, takže na „výřadu“ byly tehdy kusy 3.!
Viděli jsme ovšem v terénu velmi pěkné výkony, jak psů, tak také lovců, u nichž se nehodnotí přirozeně jenom lovecká účinnost, ale především jejich sportovní chování, dodržení všech pravidel bezpečnosti a v neposlední řadě schopnost spolupráce psa a lovce. Zvláště v této poslední disciplině jsme měli možnost vidět velmi rozdílné výkony, od takových, kdy vzájemná souhra byla ukázková, až po ty, kde se jednalo o dva víceméně samostatně pracující subjekty.
Myslím si, že tato vzájemná souhra je nezbytná při individuálním lovu pernaté se psem, který se praktikuje ve velké části Evropy (Itálie, Francie, Pyrenejský poloostrov, ale i Skandinávské státy a Velká Británie). V našich zeměpisných šířkách je tomu bohužel jinak. Lov drobné zvěře se omezil pouze na společné hony, při nichž je jakákoli samostatná iniciativa psa na škodu – jen pěkně v řadě a nevyčnívat! A uloví ten, kdo nejrychleji vystřelí, pomalejší střelci obvykle střílejí „do hrobu“ – tady se o sportovním přístupu k lovu nedá hovořit. Kde se vzal tento způsob lovu drobné zvěře, se můžeme jen dohadovat, ale je nezpochybnitelným faktem, že je zakotven v našem zákoně, že se povedlo jej tam zařadit jako ten jediný správný. Jsem přesvědčená, že do Evropy nám ještě nějaký ten kilometr cesty schází…..
Ale vraťme se zpět k naší soutěži – chci tímto poděkovat ještě jednou všem, kdo se o její dobrý průběh zasloužili, především LZ Konopiště a jeho zaměstnancům pánům Ing. Zubíkovi a Vrchotovi, restauraci „Stará Myslivna“ v Konopišti, která je spojena s konáním mnoha našich akcí a vždy nám zde vyjdou vstříc, panu rozhodčímu Dr. Novotnému a v neposlední řadě i všem soutěžícím.
Doufám, že i v příštím roce se zde všichni ve zdraví sejdeme a napíšeme další stránku naší historie.